zpět na blog

Tenerife, Kanárské ostrovy (3/12)

31.07.2017
Lukáš

Velká neznámá

 

Trip na Kanárské ostrovy – Tenerife na konci března 2017 začíná jako spoustu mých dalších výletů, tedy koupí velmi levné letenky (Ryanair – zpáteční letenka s odbaveným 23 Kg zavazadlem = 90 EUR). Rozdíl je ovšem v tom, že letím sám. Je to můj první výlet do neznáma a bez spolucestujících. Panikařit začínám až v Berlíně, odkud odlétám. V hlavě mi běhají myšelnky: „Užiju si to vůbec sám?“, „Půjčil jsem si místo auta skůtr, který jsem nikdy neřídil a to ještě v cizí zemi!“, „Co budu celé dny sám dělat?”

 

Moji cestu začínám v Berlíně odkud startuje i můj let. Město jsem si chtěl trošku prohlédnout a tak dorážím kolem 11 hodiny. Chvíli mi trvá než se zorientuji v místní dopravě, ale po chvíli už nasedám na správný U-Bahn směr hostel. 

Je to tady, moje cesta za dobrodužstvím začíná. Dorážím na letiště s dostatečným předstihem a tak si krátím dlouhou chvíli pozorováním kolemjdoucích lidí a hádám, kam asi letí (jo byla nuda). Během letu pozoruji z okna celý ostrov Tenerife, který jsme kvůli přistání celý obkroužili. Mohl jsem si tak prohlédnout Pico del Teide (3. nejvyšší sopku na světě) ze všech stran. 

 

Po příletu se začínám shánět po mém dopravním prostředku, který jsem měl mít přistavený na letištním parkovišti. Nikde nikdo. Volám do půjčovny a mladík mi lámanou angličtinou vysvětluje jakou má barvu trička, abych ho mohl najít. To by mi pomohlo, kdyby s mým skůtrem nečekal na druhé straně ostrova.

  

Využívám hodinu čekání a hledám ubytování. Zkouším jak Couchsurfing (CS) tak Airbnb. Najednou zvoní telefon, je to Ramy a říká, že je před letištěm. Ramy je klučina z Londýna, který mi den před mým odjezdem napsal na CS, že letí na kanáry ve stejný termín a že bychom se mohli někde potkat. První skvělá náhoda, která mi teď hraje do karet. Já dostal svůj skůtr, Ramy přijel s půjčeným autem a vyrážíme k nejbližší pláži. Vše klape.

Hledání ubytování nejdřív vypadá jako noční můra. Objeli jsme už 2 hostely a oba byly zavřené. Nakonec na mapě nalézáme hostel (Tenerife Climbing House) v malém městečku Villa de Arico. Přijíždíme až kolem 10 hodiny večer, ale místním to vůbec nevadí. Všichni, co jsou v hostelu ubytovaní, sedí ve společenské místnosti a baví se. No spíš křičí jeden přes druhého a kadý jiným přízvukem. Jsou tu lidé z Francie, Austrálie, Německa, USA, Španělska, atd. Za pokoj platíme 15 EUR/os a seznamujeme se s místními. Po láhvi vína s Chrisem a němkou jdu spát a už se nemůžu dočkat až uvidím, jak to venku vypadá, přijeli jsme totiž za tmy a tak nás čeká pěkné překvapení.

 

Východ slunce máme jako na dlani. Na střeše hostelu snídáme a plánujeme kam vyrazíme dál. Tak to mám nejradši, plánovat za pochodu, dostávat tipy od místních a žít momentem.

Nakonec jsme se rozhodli jet na sever ostrova. Přijíždíme do hor jménem Anaga. Každým metrem se mění krajina a nepřestává nás to tu překvapovat. Místo slov raději ukážu fotky.

Můj parťák - Ramy

Můj parťák - Ramy

Díky tipům od kamarádů z hostelu jsme se vydali na skrytou pláž, kde prý nebude ani noha. Povedlo se, auto a skůtr jsme nechali ve vesničce Chamorga, kde silnice končí. Odsud už se musí pěšky (cca 3 km k oceánu). Není to nijak zvlášť obtížný trek, stačí pevná obuv a hoodně vody. I v březnu se tu teploty vyšplhají nad 30 stupňů. 

Skrytá pláž u Chamrogy

Skrytá pláž u Chamrogy

San Andrés

San Andrés

Čeká nás další ubytování a to v městě, které jsem si z celého ostrova zamiloval nejvíc – San Cristóbal de La Laguna. Přes Couchsurfing jsme si domluvili přespání u jméno. … je na kanárech na erasmu a jeho kamarádi ho prý skromně nazívají „coolest man on the island“. Né nadarmo, ve volných chvílich dělá DJje a na párty ho potkáte víc než ve škole. 

La Laguna

La Laguna

„Kde je můj skůtr? Tady jsem ho včera přeci zaparkoval ne?“.

Jdu na polici, která je 40 metrů od toho místa. Tam neumí anglicky vůbec nikdo a tak rukama nohama vytvětluji, že moje vozidlo je fuč. Policista to, jak se zdá, pochopil. Jako odpověď na mou otázku mi předal účet k zaplacení 107 EUR za odtah + pokuta 40 EUR za moje parkování. 

„Debile, debile, debile!“

Low-cost trip tak trochu jinak

Low-cost trip tak trochu jinak

Icod de los Vinos

Icod de los Vinos

La Orotava

La Orotava

Garachico

Garachico

Na Tenerife prakticky nenajdete špatnou silnici, všude je krásný rovný asfalt a to dokonce i ve vyšších horách. Jedna z takových silnic vede i na severozápadní cíp ostrova k majáku Punta de Tento. Tady nás čeká nádherný výhled na ostrov La Gomera a na Atlantický oceán. 

Anaga

Anaga

Západ slunce nad ostrovy La Gomera a La Palma

Když jsem si hledal na googlu Tenerife, vyskočili na mě snové obrázky rezortů, pláže s bílým pískem a barevně přesaturované scenérie. Realita je ale trošku jiná, podle mého názoru dokonce lepší. Na rezorty člověk narazí, ale není problém potkat místa, kde není tolik turistů a vše není tak uhlazené. Porovnejte sami.

Ti kteří se nechtějí válet na pláži s pískem naveženým ze Sahary doporučuji další trek. Soutěska Masca na severozápadě ostrova. 

Máte dvě možnosti:

1. V městě Los Gigantes necháte auto/motorku a svezete se (autobusem nebo taxi) do osady Masca odkud se vydáte na 7,5 km dlouhou trasu k Playa De Masca. Z této pláže každou hodinu a půl jezdí loď zpět do Los Gigantes.

2. Auto/motorku necháte přímo v osadě Masca (pozor, velmi málo míst na parkování). 7,5 Km si dáte k pláži a pak zase zpátky opět po svých. 

 

Já volím druhou variantu, protože někde ušetřit musím. Nechal jsem přeci necelé 4 tisíce za parkování!! Pláž sama o sobě není zase tak úchvatná, moc si tam ani nepoležíte, je to samý velký balvan a ani kousek stínu. Každopádně samotný trek stojí za to!

Na dnešní den jsem se hodně těšil. S kámošema z hostelu jsme se domluvili, že vyrazíme na vyhaslou sopku Pico del Teide (3 718 m.n.m.). S výstupem na vrcholek je ale jeden problém, je třeba si zařídit „povolenku“. Povolení je potřeba jen pro poslední pasáž treku, tedy od stanice lanovky nahoru ke kráteru. Je možnost výlézt i bez povolení, máte na to čas do 9. ráno, kdy se spouští lanovka a vstup začnou hlídat.

 

4,7 Km v tomto případě vůbec nic neříká, my jsme to šli 3 hodiny

4,7 Km v tomto případě vůbec nic neříká, my jsme to šli 3 hodiny

Vyrážíme z parkoviště poblíž Montaña Blanca. Celková cesta pro nás znamenala 31 Km a převýšení 1893 m (stoupání: 1 629 m/ klesání: 264 m). Odcházíme okolo půlnoci, a protože je tma jako v prd…li jde se nám dobře, nevidíme totiž, co nás čeká. Po cestě děláme spoustu zastávek, přeci jenom Ramy má plátěné boty a Chris zase pár kilo navíc. Refugio de Altavista byl náš záchytný bod před velkým výšlapem ke stanici lanovky. Bolest hlavy začíná být čím dál horší, není mi úplně dobře a nejsem sám. Nakonec odcházíme jenom ve třech. Chris se s námi loučí slovy „Man, I am gonna stay here and wait for you until you come back. I feel pretty sick“. 

 

Vrchol Pico del Teide

Vrchol Pico del Teide

Posledních 650m na vrchol jsem málem vypustil duši, ale stálo to za to. Východ slunce na vyhaslém vulkánu uprostřed Atlantického oceánu, to chceš!

Team:

Team: "Made it to the top""

Po návratu na parkoviště se loučíme a my s Ramym se vracíme na jižní letiště odkud odpoledne odlétá. Na letišti odevzdávám skůtr se slzou v oku. Původně debilní nápad, půjčit si dopravní prostředek na dvou kolech, byl nakonec tím nejlepším rozhodnutím. Spotřeba – malá, zábava – obrovská. 

Na poslední den jsem opět bez plánu a tak na letišti projíždím google mapy co dál. Jsem tak unavený, že ani scrollovat nemůžu a tak sedám do taxi a mířím do nejblížšího města – El Médano. 

Jak jsem prožil poslední den už koukněte ve videu. Španělská párty místních obyvatel mě nakonec neminula. 

 

Shrnutí:

1. neparkujte na zákazech stání

2. bavte se s lidmi kolem vás, já za svou cestu napočítal 42 lidí se kterými jsem se dal do řeči a ani jednou nelitovat, stačí když se zeptáte na cestu a může se z toho stát kamarád na celý život (nebo třeba partner hm?)

3. cestujte občas sami, ano chce to koule odjet sám, ale odbouráte spoustu svých stereotypů, strach a poznáte mnohem více lidí

4. neválejte se jen na pláži a prozkoumejte co se dá, místní kulturu, jídlo atd.

 

Zní vám to jako dokola omílané klišé? Ano je, ale funguje 🙂