zpět na blog

Poslední výlet roku 2017, jedeme do Izraele!

21.03.2018
Lukáš

Tak jo, je to zase tady, další dobrodrůžo před námi. Je 3. listopadu 2017 a vyrážím s mými kamarády Romanem a Jardou do Izraele. Odlétáme v 6 ráno z letiště Václava Havla a jsme rádi, že bundy, které máme na sobě, nebudeme už potřebovat. Před odletem si ještě krátíme volné chvíle snídaní, doporučuji schovanou a velmi levnou Restauraci PrahaPo dvou pivkách a míchaných vajíčkách sedáme do letadla a vyrážíme. 

 

Na letišti nás čeká pasová kontrola, není se čeho bát. Většinou se zajímají o to, co v zemi plánujete dělat a kde máte zařízené ubytování. Odpověď na tyhle otázky jsme neznali, takže jsme museli trošku improvizovat. Letiště v Tel Avivu nepatří mezi ty nejpřehlednější a tak běháme po letišti a hledáme, jak se dostaneme do centra Tel Avivu. Nakonec se jako nejlepší možnost ukáže vlak. Kupujeme lístek za krásných 13,50 šekelů (1 šekel = cca 6,5 Kč). Během cestování vlakem nás překvapí hned dvě věci. Za prvé – všude mladí vojáci, jak kluci tak holky. V Izraeli mají povinný 3 letý vojenský výcvik (ještě se k tomu dostaneme). Druhá věc byla kontrola na každé stanici, projdete rámem a batoh pošlete do skeneru. Celé to trvá pár sekund, nikdo vás tím zásadně neotravuje, po pár jízdách jsme si na to zvykli.

 

Na vlakovém nádraží si bereme Uber a řidič nás veze úzkými uličkami na předměstí. V tuhle chvíli si uvědomuji, jak jsme udělali dobře, že jsme si nepůjčili auto, myslím, že bych ho v jednom celku nevrátil. Tel Aviv je poměrně odlišné město od zbytku Izraele, víc „západní“. V centru ani nemusíte poznat, že jste na Asijském kontinetě (až na ty klikyháky 😀 ). Ale víte co? Nebudu tu popisovat celé město, raději si to jeďte zjistit na vlastní kůži, to je víc než hromada slov. 

 

Ubytováni jsme v okrajové čtvrti Jaffa (Yafo), venku na ulici žádný luxus, všude příšerný bordel a nečistota. Spaní máme zařízené u Larisy, což je ruska, která se do Izraele přestěhovala a pronájímá svůj pokoj přes AirBnB. Čekalo nás milé přivítání a hezký čistý pokojík. 

 

Hlad nás vyžene na procházku a tak zamíříme k centru. Čím víc se blížíme k centru města, tím je okolí hezčí. Dnes zrovna začíná nejdůležitější judaistický svátek šabat (nebo také: šábes). Za začátek sváku se považuje pátek večer se západem Slunce a končí v sobotu večer při východu prvních hvězd. Chodíme po parku a kolem nás jsou celé rodiny. Pospolu a grilují, nikdo nepoužívá telefon a nečumí na bednu. Jedná se o tzv. třetí hostinu (se’uda šlišit) všude panuje pohodová atmosféra a my začínáme poznávat, jak klidná a milá země to je. 

První procházka po pobřeží

Malá restaurace v Tel Avivských uličkách

Nemám tušení, co z jídleního lístku vybrat a tak jsem zapíchl prst do jídeláku a nechal jsem se překvapit. Už si nepamatuju jak se to jídlo jmenovalo, ale bylo to zatraceně dobrý! Překvapením jsou i ceny, večeře nás stojí každého cca 80 šekelů.

Chudí cyklisti v Tel Avivu 

V Tel Avivu si můžete půjčit kola a mají opravdu rozsáhlou síť “parkovacích míst”. Zaplatíte 23 šekelů na den jako základ a poté platíte podle času. Díky tomu, že ve městě je přes 200 míst, kde kola můžete zaparkovat či vyzvednout, mají zajímavě udělaný ceník. Čím delší dobu kolo máte, tím je to dražší. Pokud ale kolo vrátíte do některého ze stojanů do půl hodiny, je to zdarma (až na těch 23šek.). Občas naše jízda spíš připomínala závod na tour de france, protože půl hodiny na přejezd není mnoho času. Obvzláště, když se kocháte na cestě po pobřeží.

Parking kol v Tel Avivu

Západ slunce v Tel Avivu

Teď už jen sedíme na rozpáleném písku a čekáme až zapadne slunce. Ten pohled se mi nikdy neomrzí.

Sever Izraele 

Ráno vyrážíme do severského města jménem Haifa. Jdeme nakoupit snídani a jídlo na celý den do místního konzumu. Naschvál vybírám věci, na kterých jsou nápisy, kterým nerozumím, abych objevil něco nového (ano jak správně tušíte, nebylo těžké najít jídlo s nápisem, kterému jsem nerozuměl) . Kluci se toho chytli, ale bohužel neměli takové štěstí. Tu brutálně přeslazenou buchtu, co koupili, budeme jíst ještě dva dny. Vlakem z Tel Avivu jste v Haifě za 1 hodinu, vlaky jezdí na čas, s klimatizací a zásuvkou. Pohoda. Ubytovává nás Yoss, představí nám jeho hluchou kočku, která se jmenuje John Smith a jdeme prozkoumat pobřeží. Po příchodu se Roman chopil večeře v lowcost stylu (čti: fazole, kečup, párky a těstoviny). Teď dáme pár pivek a jdeme spát.

Výhled z našeho balkónku v Haifě

Jak jsme hledali zahrady

Jarda s Romanem ještě spí a já si jdu zaběhat. Není krásnějšího místa na běhání, než když ti slunce svítí do zad a od moře fouká příjemný vítr. Když jsem se vrátil, kluci už byli vzhůru a tak zase plánujeme. Celé dopoledne trávíme na pláži, pak jsem skoro-demokraticky zavelím, že se půjdeme podívat na známé zahrady Baha’i na hoře Karmel. Konečně je příležitost, dát si pořádnou procházku!

Raní běhando

U prvního vchodu nás čeká překvapení, je zavřeno, zkoušíme tedy druhý vchod označený na mapě. Stejný případ. Pak se vydáváme k další bráně, kde už nás pustili dovnitř. Bohužel to opět nejsou ty zahrady, co hledáme. 

Výhled z balkónu

Náš skromný pokojík

Toulky po Haifě

Toulky po Haifě

Toulky po Haifě

Zahrady Baha’i

Zahrady Baha’i

Zahrady Baha’i

Nakonec sám statečný/světoznámý/rozhlasový moderátor rádia Černá Hora Roman Straka zašel za místní ochrankou a zeptal se na cestu. Za hodinu jsme prý tam 😀 Stihli jsme to a výhled za to propocené tričko rozhodně stál.

Zahrady Baha'i

Po cestě zpátky nás přemohl hlad a tak hledám místo, které nám doporučili místní – Falafel George. Stíháme to těsně před zavíračkou, uvítal nás velmi milý chlapík, dal nám ochutnávku a já nemohl odolat. Za 12 šekelů jsem dostal ten nejlepší falafel co jsem v životě jedl a ještě k tomu v úžasném prostředí. Pán velmi dbá na to, abychom si jeho místo oblíbili a zapamatovali, neustále opakuje „Falafel George best falafel in Israel!“. A taky že jo 🙂

 

Falafel u George

Hašlerka

Začátek dnešního dne shrnu rychle. Opět se přesouváme, tentokrát do Jeruzaléma. Nejdřív musíme vlakem zpátky do Tel Avivu a pak autobusem, což nám trvá celé dopoledne. V autobuse jsme naštěstí vychytali 5ti sedačku vzádu autobusu, takže nás žádný mladý voják nepíchal kulometem do žeber (zbraň nesmí dát z ruky, takže s ní všichni musí sedět). Vycházím z Jerusalemského nádraží a připadám si, jako bych byl opět v nové zemi. Ta směsice různých náboženství a kultur je úžasná. 

 

Jeruzalém - nové město

Máme ještě čas, než se budeme moct ubytovat takže bloudíme uličkami Great Bazar a prohlížíme si všechno to koření a orientální pochutiny. Zabrousíme i do starého města, kde navšítívíme Zeď nářků a projdeme 3 různé náboženské části města. 

Teď přichází můj první pořádný fuckup, který se nakonec obrátí v úžasný večer. Dáváme si pivko v hostelu a já na Couchsurfingu našel, že se dnes koná meeting v jednom z Jeruzalémských barů, který je asi 1 km od nás. Přemlouvám kluky. Z mého plánu moc nadšeni nejsou, ale po druhém pivu souhlasí. Jsem natěšený, až potkáme další cestovatele z celého světa a pokecáme. Co vám budu povídat, přišli jsme do onoho klubu a jediné na koho narážíme byla barmanka a „DJ Jesus“, který hrál velmi bizardní minimal techno. Celou atmosféru si užívám, ale pořád nechápu, proč tam nikdo není. Po chvíli potkáváme nějaké lidi. Sice nepřišli na couch meeting, ale dáváme se s nimi do řeči. Long story short. Pokračujeme s nimi do dalšího baru, kde do nás začnou lít Arak. To je rozhodně doporučuji vyzkoušet, nicméně není moc chytrý, toho nápoje co chutnal jako vylouhovaná halšerka v lihu, vypít tolik. Ten večer jsem se toho naučil o Izraeli strašně moc, problém byl, že jsem do druhého dne polovinu zapomněl.

Bazaar

Bazaar

Jiždovská čtvrť

Jiždovská čtvrť

Be’er Sheva

Dnešní den jsme v městě jménem Be’er Sheva kde, jak jsme brzy zjistili není prakticky nic. Je to studentské město ve vnitrozemí Izraele. Já jsem si našel couchsurfing a tak opouštím kámoše zhýčkané AirBnB. 

Někdo bere COUCHsurfing opravdu doslova

Někdo bere COUCHsurfing opravdu doslova

Můj CS hostitel se jmenuje Omer Perez a je to vážně pohodový zcestovalý chlapík. Má taky spolubydlícího, jmenuje se Bracha. Celý večer jsem ho oslovoval „hej brácho!“ 😀 V Hebrejštině Bracha znamená požehnání, hezké ne? Jedeme do lokálního studentského baru. Borci mi vypráví o jejich výcviku a službě v armádě. Israel utratila v roce 2017 za armádu 15 500 800 000 USD. Ano, je to hodně. Každý kluk po střední škole má povinný 3 letý výcvik, holky mají 2 roky. Sedím tedy u stolu s lidmi, kteří všichni prošli výcvykem jak přežít v těžkých podmínkách, mají zbrojní průkaz a umí minimálně 2 cizí jazyky. Na druhou stranu, přišli o skvělý mladý roky života, skoro se nepodívali domů a nemohli studovat (mimo armádní školy jako např. medicína nebo inženýrství). O nějakém cestování nemluvě. 

Masada

Další den, další výšlap. Dneska na Masadu.